|
PRACOVNA
(Zátiší)
Knihovna. Sutí zavalený důl.
Nač ještě otvírat vyrabovanou kryptu.
Uprostřed úpějící psací stůl
s outěžkem nedomrlých manuskriptů,
a za ním v prachu kyretážní křeslo,
v němž rozhodila hnáty nepřítomnost
toho, kterému psaní nevyneslo
nic nežli zlou krev, noční hádky, lomoz,
zvonění spořádaných sousedů,
z televizního spánku vytržených.
Archiv barvotiskových pohledů
z prázdnin po boku moře, syna, ženy.
Brémy, 14. 4. 1984
|
|
/Č/ESKÁ /N/ÁRODNÍ /L/YRIKA
Jiřímu Kolářovi
Rci jen: jak vlny osením
jde vina za vinou,
na levém křídle a poslední
v obzoru skalinou
vyběhla bříza běličká
výsměšný vichr hvízdá
proto mi drahá tak milá má matička
a nastává mi, tuším, vážná jízda
viděl jsem hory plné ledu
a jako starý papír na podpal
ztratil jsem pramen zpěvu
mour marna bourá tvar
pustil jsem pustil svou bláznivou volnoběžku
na můj stan padl žlutý list
A co básník ... cože říká dnešku?
Nejhlouběj, chudý, vidím nenávist
Otevřel jsem okno do tmy tekuté:
spí, mrtva je, užovka v upolínu
a vánek ukřižovaný na dřevě starých mlýnů
jak vody valící se s železným hukotem
Čechy za oknem smutných duší
kdyby alespoň přišla bóra
když čínský básník kreslí tuší
francouzsky Mont Blanc, česky Bílá hora
na louce u lesa je holá cementárna
krásná jak kvítka na modranském džbánku
deset hodin lidé chystají se k spánku
a ještě padoucí vidím, a ještě ryby a žábra
Pouť končí. Marné volání.
Žádný účastník není doma.
Popravení čeští páni
hledají cestu na Staromák.
Berlín, leden 1990
(Vteřinové smrti, 1987e, 1994)
|