Josef Slavomír Čipera


BEZ TOUHY!

Odešli oba od sebe;
on k druhům starým zašel,
kde karty, pivo, bujný zpěv
i luzné děvy našel. –

A ona? V světa klesla vír,
má dosud hezké tváře,
a ve rtech vábí dosud med
i v oku bujná záře.

Od sebe žijí – jako nic,
bez touhy – beze pláče,
i on i ona svobodná
jak lesů zpěvné ptáče.

On veselí si nekalí,
by vzpomněl sobě na ni –
a ona jeho stínu jen
jak přízraku se straní.

Vždyť oba vědí předobře,
že všecko až zde přejdou,
v té velké jámě pro chudé
se pospolu zas sejdou.

(Almanach českého studentstva, 1869; z antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl, 2000)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist