Viola Fischerová


/ / /

Ustaly noční pláče
nastala rána

Odchovaná
odrostla blízkost
jak doteky zemřelých
a dětí

Jejich planá těla
na nebesích

Dole jen noha nohu mine
v lese nejvýš strom
a strom
jehož se chytá mech

(Odrostlá blízkost, 1996)


/ / /

Ujeté křídlo zůstalo
v peří na kolejích
ale holubí duše se bila
o krvavý život
až vzlétla
zpod rukou toho malého kluka
který jediný plakal
a nalezl kámen

(Divoká dráha domovů, 1998)


/ / /

Měkce se šíří povětří
po celý den se rozednívá
Tahle vlahá peruť tě znala
jenom si nevzpomínám kde

Na sněhu v polích
domáhajíc se krajiny
nacházím po týdnech vypouklé křížky
svých podešví

Mokrou stopu psice
už chytla hlína

(Matečná samota, 2002)


/ / /

Anně Pospíšilové

Je snazší rozkládat se potmě
v hlíně
třiadevadesátkrát třiadevadesát
krát třiadevadesát křížků
na kůži v mase i v kostech

Z koberce nedostaneš
zamřelý pach z nohy vytrysklé krve
Ani při otevřeném okně

Ptám se
„Chtěla bys teď být dvacet
nebo třicet?“

Říkáš mi holčičko
„To už znám
Teď žiju to nepoznané“


/ / /

Bože Tvůj bezpočet
listí světla tmy vod
a vůní odkud Tě prosím
hlas mezi samými hlasy
Nedopusť zkoušení
jež působíme
Neuval na nás
co bychom museli snést

(Nyní, 2004)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist