Věra Fojtová


STARÝ DŮM

Ve starém domě,
kde jsem se jednoho léta narodila,
potkávám děti svých bratrů
a stárnoucí bezpečí.

Tak jako kdysi matka,
zaskočená samotou,
ukládám v nekonečném kruhu
nepokoj.

A chlapi s břichy přes opasky
táhnou vesnicí,
pořád dvacetiletí:

Frajárečko moja,
proč si taká smutná...

(Klíče, 1990)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist