ODPLUTÍ Pán oblečený v uhlí a korund, se slzou v kravatě místo kančího zubu, se ptá, kolik stojí korun křižník, pro chlapce včera metr dvacet vysokého, dnes však pouze metr dvacet dlouhého. Pán si šeptá a ukazuje kloboukem do výkladní skříně, kde kotví dvě válečné lodi a dva křižníky jak magnetické střelky. V bezmezné černi se opírá čelem o zamrzlé okno. Zdá se, že pláče. Ano, suchá jehla mrazu črtá rychle v tamaryškových křovinách bílé námořní šatečky, prázdné šatečky visící na ramínku v skříni. Šatečky bez námořníčka. Ó hrůzo, bílé, bezhlavé šaty! (Ztracená ulička, 1948-, 1991)