Zdeněk Kalista


ZCELA NĚMÝ PLAMEN SVÍCE

Zcela němý plamen svíce
byl jediný v prostoru,
vše ostatní byla tma,
vše ostatní byl jen osud.
Na niti čekání
mezi nebem a zemí jsem utkvěl,
aspoň jediný záchvěv čekaje,
který by rozbil
uhrančivost drtivou.
Probudil jsem se na dně čehosi –
obklopen hrkotem hlasů,
jež říkaly,
že třeba bojovat proti osudu
i připravovat pohřeb.

8. XII. 1978


OSAMĚLOST

Na dně pokoje svého
mezi chaluhami stínů
čekám.
Ryby
těžké jako myšlenky
chvílemi zalesknou se
bez známky času.
Leč nikdo nepřichází.
Nemůže nalézt
do přítmí osudu mého cestu
nikdo,
ani kdyby stanul náhle
jak zázrak světla
ve dveřích otevřených
do jiného světa.


TRAŤ PŘÍMÁ A ROVNÁ

Trať přímá a rovná
přeťala šumění trav
němým nekonečnem.
Poslední vlak
zmizel v bezednu ničeho.
Starosti a hovory
i pohledy a tváře
bez křídel odlétly
a jen strnulost ticha bez pohybu
stanula na kolejích.
Nic nevíš,
kam dojeli ti, kdo zmizeli,
kde zhaslo jejich poslední slovo.
Smrt, kterou jsi neviděl přicházet,
stanula pojednou
bez hranic prázdna.

(Veliká noc, 1987e)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist