Jan Kameník


ZDALI TO JE SMRT

  Zdali to je smrt: ta rozsáhlost,
po ní prchající plachta, vzruch
a nad mlhami zdvižený práh,
vstupní scéna uniklého dramatu
za rychlou oponu
před svědectvím vět

  zdali to je smrt: mám ústa na pozounu tmy,
kam hlas můj jako prach se rozprchává,
  jako by se dveře darmo otevřely:
spíš?
  a průvan odtáhl mi řízu právě svlečenou,
že spím

  zdali to je smrt:
prostince: dech myrt a myrt,
jimiž se ošumělý plní
obrácený dům
a jakýs blýskot v blízkosti
a zpětně dokořán, až strach se vzpírá –
ó pádem střemchy do čela,
jež svatě vypadá,
to vane, právě tak to vane

  rozkřikneš se dveřmi:
zdali to je smrt?
  a zřekla se?


HLAS TICHA

  Ranou
stanuls v horkém průvanu
  už na číhanou za vitrinu okna nechoď
civět v podívanou

  ale ranou
když jsi stanul v horkém průvanu
a všechna místa v těle dostávají ústa,
rázem poznals peřeje řek bez mezí
a rázem všech úst stejná volání
a blaho nesčíslněkráte veliké
z tak velké dálky

  za vitrinou okna není třeba stát
a paleto si šíti mnoha stehy,
abys venku vydržel ten nečas

  stačí naplnit se horkým průvanem
a visutý
naslouchati v celém těle

(Neviditelný let, 1947-, 1995)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist