Soňa Kociánová


/ / /

Všem stejně
čárečky vlasů
slunce rozsvěcí!

Proto ještě nebudou
všechna srdce
ochotnější...

(Do copánků spletené, 1973)


/ / /

Krtek ryje poctivou zem.
Zmuchlaná noc
převrací
tupou motykou skutečnost.

Sklizeň zaclání východ.
Slunce, jak vypadáš? ...


/ / /

Večer táhne domů
sám
unavený vůl.

Nedoslýchavé roky
jako děti si hrají
po hodinách žebrání.

Závaží hlavy na zemi
přimhouřené
do zrníčka vymláceným časem.

Černými vranami
pole děravé,
koroptve po poli rozťukané.

Smítko naděje
v oku dře,
i když tam už dávno není.

(Lom, 1974)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist