Ludvík Kundera


CHVÍLE

Vím stromy, závěj, mráz
snad ptáky
sotva zvěř

Na sám práh
vstupuji

Dál ne

Nevím stroje, vodu
hudbu jen stěží
někdy snad mlhu
tmu nikdy ne

V samu naději se propadám

Vím sníh

(Hruden, výbor, 1985)


NA KONCI LÉTA

Potkávám želvu
Písečnou šedou chladnou
Tmu

Vidím horizont
Pavoučí nitku pýr vlas

Slyším slabý výhružný pískot
Břitvu kinžál nůž

Vidí želva horizont?
Slyší želva výhružný pískot?

Písek se převaluje
Pavouci tkají
Pýr šelestí

Vlas, nůž?

Slyším podzim.
Želva cítí tmu.

(Pády, 1992)


/ / /

(...)
Za rohem
nádražní pošta v křeči řečí.
Vánoce rozváté, všude samá pěna.
U přepážek starci píšou žádosti o alkohol,
zatímco děti bez přestání telefonují.
Náhle se zjevuje Oleg Sus:
s polozavřenýma očima
rozesílá po světě vědu:
do Itálie studii nakvadrát
(+půldruhého kila poznámkového aparátu)
k sousedům esej jak býti má
do Tramtárie recenzi
z Brna do Brna stoh korektur
a ještě cosi ještě cosi.
Doporučuji přidat k tomu depeši baronce Ebner von Eschenbach
výzvu pro pátera Bratranka
(aby prohloubil Výklad Fausta a opatřil víno)
a hanopis na básníka Strzemchu (témuž).
Chechtá se tomu
nešetře sprostými slůvky,
tak laskavými.
Poté míříme opačnými směry
na rozdílná nástupiště.
Po sedmi metrech se otáčí a volá:
Seru na vesmír!
V 15 totéž, v 25 totéž,
v 33 metrech se zastavuje
a volá s významnou změnou:
Sereme na vesmír!
Víckrát jsem ho nespatřil.
Za rohem byla tma.
(...)

(Sny též, 1995)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist