František Listopad


V TÉ PRUDKÉ DÍŘE

V té prudké díře pod chodníkem
je krámek s uhlím a úmysly
zatopit na světě blahobytem.
Na firmu čurají nervosní psi.

Když hezky je a dětská škola
modře si zpívá plela len,
jde kavka z krámku schody zdola,
ťuká si slepým zobákem.

Hřeje se dlouho. Nemá ráda
ruch jitřní i večer v modračkách;
tu vychází zase uhlíř černý,
v klopě má karafiát.

(Jarmark, 1947)


BROSKVE, TABÁK

Broskve, tabák, rekviem, psáti
texty, dopisy zraněné.
Krátká je radost. Zítra se ztratí
v průvanu temného plamene.

Texty, textil, z ničeho, z látky,
do kůže všívají popruhy.
V žilách svědci. Budoucí matky
proudily s jmény naruby.

Jména, karty, struny, stromy.
Vylučují se vzájemně.
Rád bych šel domů. Kde jsou domy?
V cihly se rozpadly v cihelně.

(Černý bílý nevím, 1956-72, 1973e)


TEHDY KDESI

Plíží se ještě poslední borůvčí
než vypukne zima
Pak zhasne světlo do tmy sestřenka přijede
celovečerním vlakem

Krása a úzkost
tehdy

7. ledna 1992

(Oprava houslí a kytar, 1995)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist