/ / / Bylo ticho a byl klid Šimona oblékala vejce „Musíš usnout, Čmelíku.“ Bylo ticho a byl klid Šimona ukládala vejce Zpívalo a ve tmě tiše tikalo Bylo ticho a byl klid – náhle se za dveřmi ozvalo šeptání: „Haló, haló, kdo je tam?“ . . . . . . . . . . . . . . . . Kočičí ocasy míchaly mlhu
	ANDĚLÉ Vítr hnal kočky po sněhu až černé odletovaly Domy spaly chodbami padaly mluvící kameny Potom přilétli oni Voněli ledem – ptačí peří mrazivě opuštěný křik – Ze tmy vystupovaly stromy         bílé a vytřeštěné přikrytá zabitá cesta         Tiše jsme poslouchali smrt         je-li to už ona         a ve tmě se dopředu klaněli (Stíny a příběhy, 1998)

/ / / Spím venku pod cihlami je kuna tiše pozoruje co se mi zdá je to až na druhém konci stojím za zavřenýma očima okolo plují kameny žádné nebe ...zvedá se odchází cosi zabít mezi stromy (Je to napsáno v čarách světa, 2000)

/ / / Usínal a poslední větu už řekl do jiného světa „Já nejsem smrt“ odpověděla „To my?“ „Každý z nás?“ zeptal se „A s kým se to teda bavím?“ odpověděla (Klášter v džungli, 2004)