Ewald Murrer


/ / /

Přijdeš do ulice,
kde tma je úplná.
Přitáhneš límec kabátu,
déšť v tváři bude chutnat
sladce jako krev.
Kolem nohou
se ti omotají
těla hadů.
Dlažba se začne propadat,
pukat.
Veliké teplo vyjde
z ran v zemi.
Na mžik oka
se rozsvítí jedno z oken
divného domu
před tebou.
Tvář šílenou spatříš.
Pak s houslemi kdos
projde temnou ulicí,
hrajíc tíživé sólo.

(Vyznamenání za prohranou válku, 1992)


PART 4, XXXIII

Nepříjemné světlo
a neodkladné přiblížení.

Situace vyzrála
a muži se setkali.

Nijak nezměnili rytmus chůze.

Míjeli se,
zvuk letadel již ustal.
Ve znovu se otevírajících oknech
zas spatřil ruce.
Nejbližší okno
ukázalo drobné ruce dítěte,
nějaké malé holčičky
s nalakovanými nehty.
Pohled na ně ho přinutil zastavit.

Díval se na dívčí ruce
setrvávající na rámu okna.
„Jako by ani nebyly lidské,“
pomyslel si.
„Jako by patřily samotnému oknu.“

(Nouzové zastavení času, 2007)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist