Štěpán Nosek


SEVER

Beton různého tvaru a objemu, kavárna. Ostře červené židle, těžké závěsy. Všechno je tlumené, není tu nic, co by pomohlo na chvíli podržet ruce nad lesklou deskou stolu, vrhnout jen nepatrný, průhledný stín. Ona je vystouplá, bílá. Mluví tiše, ale překotně, občas se jemně zachvěje, když se podívá velikým oknem na ulici, pak se vrací. Oblá hněď zornic, o něco světlejší tón pod nimi, matné půlkruhy. Co s námi bude? ptá se. Venku je modrá městská mlha. Zářivé body místo hlav. Smrt, pomačkaná dívka, od protějšího stolu vstala, rozhlíží se. Je devět ráno, nechce se jí spát.

(Negativ, 2003)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist