KVĚTY IBIŠKU Ibišek nádherně kvete velikými růžovými květy a za okny leží sníh Proč nejsme zde spolu Eliško Petře proč jste mě opustili proč jste mi odešli tak náhle tak náhle Eliško pohleď jak pláču jak celé dny a noci pláču Všechny tvé slzy teď splácím svými slzami Jen co dokončím své dílo své nevalné a neúplné dílo jen co dokončím své dílo rychle mě zavolejte k sobě abychom byli už spolu navěky spolu „Jen když budeme pořád spolu“ tvá poslední slova a tvoje veliké upřímné oči ty nejkrásnější oči na světě 20. 11. 1995

SAMOTA Prosakuje odevšud, černými kapkami – samota. Pak je to díže plná kynoucího těsta... a nakonec veliká svalnatá žena bez očí. Zazdila dveře, zazdila okna. Je tu. (Neztracené básně, 2000)