POSLEDNÍ VĚCI ČLOVĚKA Nezapomeň, že vadne listí v podzimu, že vítr zachycuje hlasy v mlze neviditelných slov a úst a postav vše zapsáno do děje časů, nic neztrácí se i když je neviděno mlha se zvedne, závoj smrti, vše slyším, čtu, to obsah života a rozsah soudu (Život upřen do středu, 1978e)

SLOVA SRDCE Polaskej mne svými slovy, tak krásná je tvá řeč, pramení v tvém srdci, které je také mé. Jen slovo přemůže mou bolest a osamění, smutek osudných let, kdy jsem byl vyděděn, však tebou vrácen životu. Když se za mne modlíš, je to denní lék a útěcha v noci trvající stále a stále. (Z té dálky, 1990e)