Karel Plíhal


VSTÁVEJ, HOLKA

Vstávej, holka, bude ráno
kalný jako Metuje.
Zahraju ti na piáno,
jen co zjistím, kde tu je.
Jedno stojí tamhle v koutě
bez pedálů, bez kláves.
V tomhle jednou povezou tě
funebráci přes náves.

Báby budou mlíti pantem,
chlapi bručet pod kníry:
tahala se s muzikantem,
proto tyhle manýry.
Housle budou svými trylky
opěvovat tichounce,
všechny tyhle horký chvilky
ve studený garsónce.

Pak na dráty telefonní
jako noty na linky
sednou hvězdy, které voní
jak rumový pralinky.
Z nich ti potom loutna s flétnou
naposledy zahraje,
že se naše duše střetnou
hned za bránou do ráje.

Vstávej, holka, bude ráno
kalný jako Metuje.
Zahraju ti na piáno,
jen co zjistím, kde tu je.
Dopij tenhle zbytek rumu,
ať je zase veselo,
jsme tu spolu z nerozumu,
tak co by nás mrzelo.

(Karel Plíhal... Emil Pospíšil..., 1988)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist