/ / / Co jiného zbývá z pomíjivého        než momentka opilce čmeláka        v žíhaném. Ale záchrana?        Než jim v ledových stepích        popukala srdce,        poté co byli vyznamenáni        sny první třídy        a co odumřeli prstům a chřípím,        vztahovali prý ruce k vyhláškám,        které hrozily zastřelením        Boha a krále.        Před stájí se bělalo        torzo madony. V mlází dobíjeli raněné.        Do jizby vyhřezli čekisté.        Z rozťatých hrudí prýštil        jakýsi pomalý smysl. (Odstup, 1977e)