Petr Prouza


ZVEČERA TAJEMSTVÍ

Míjí den, míjí
beze zbytku.

Na světlinách zvoní,
kdekdo má naspěch.

Pivoňky jsou náhle
odkvetlé.
I oves v břichu koní
dohořel.

Starobylé výstřely
obracejí klíny
slabě vzhůru.

Zmítá se den,
zmítá se pryč
– a nikam.

(Vosková krajina, 1971)


LEPORELO PRO DOSPĚLÉ

Opadaly
pronajaté vášně
a po únorové obloze
táhne chlad.

Na letenské pláni
černí havrani
vlastním tělem
měří sílu mrazu.

Je tu plno
těžkého krvácejícího
zoufalého vzduchu.
Proskočit oknem
a nebýt –.

Mé noci jsou žalné,
ale pokaždé někdo
stěhuje ještě větší
a trvalejší smutek.

A tak se nadechnu
a dýchám olovo,
aby to hodně bolelo.

(Půjčené ženy, půjčené sny, 1990)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist