|
CLAMOR LETHALIS
II
Na sklonku posledního letního znamení Panny,
k podzimní rovnodennosti,
na rozhraní období zrání a období hniloby,
mezi vozy přetížené jablky, bramborami a řepou
bořící se do blátivých cest,
mezi řezníky páchnoucí krví a vnitřnostmi vyvržených zvířat,
mezi udřené ženy a unavené muže propíjející noci
a nad ránem zvracející nenávist
zmrzačených duší a zmarněných
životů;
kdy po posledních záchvěvech hojnosti v lesích
nadchází zvěři
dlouhý, krvavý hlad...
v bolestech a křečích znetvořujících obličej do masek
dávno zatracených bohů,
s tváří, líbeznou tváří dívky, pokřivenou v změti
mrtvolného chaosu,
s očima vytřeštěnýma nevírou a hrůzou z prázdna,
z prázdna, jež zůstane v břiše, v srdci, pod prsy
vzdouvajícími se horečnatým
dechem,
krvavou ranou mezi nohama roztaženýma až k vykloubení
porodilas syna
(Před branou popela, 1996)
|