Tomáš Reichel


CLAMOR LETHALIS

II

Na sklonku posledního letního znamení Panny,
k podzimní rovnodennosti,
na rozhraní období zrání a období hniloby,
mezi vozy přetížené jablky, bramborami a řepou
                       bořící se do blátivých cest,
mezi řezníky páchnoucí krví a vnitřnostmi vyvržených zvířat,
mezi udřené ženy a unavené muže propíjející noci
                       a nad ránem zvracející nenávist
                       zmrzačených duší a zmarněných
                       životů;
kdy po posledních záchvěvech hojnosti v lesích
                       nadchází zvěři
                       dlouhý, krvavý hlad...

v bolestech a křečích znetvořujících obličej do masek
                       dávno zatracených bohů,
s tváří, líbeznou tváří dívky, pokřivenou v změti
                       mrtvolného chaosu,
s očima vytřeštěnýma nevírou a hrůzou z prázdna,
z prázdna, jež zůstane v břiše, v srdci, pod prsy
                       vzdouvajícími se horečnatým
                       dechem,
krvavou ranou mezi nohama roztaženýma až k vykloubení –
porodilas syna

(Před branou popela, 1996)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist