Jiří Rulf


DOMOV

A tak jsme rozbili talíře,
z kterých jsme rádi jedli,
a nikdo nevěděl,

proč tady vlastně nejsem.
Pak's šla i Ty, něco,
co jsem znal, labuť opálená

pekelným plavým deštěm.

(Prospekt na rozhlednu, 1988)


TEN PŘÍTEL,

co mne navštívil,
byl žlutý jak bílá stěna,
po níž jen mušince plují:
ostrovy naší mysli.

A tma mu byla cizí,
žlutá je cesta,
na ní se loučíme navždy.

Žádná rozcestí.
Jen polom.
Obráceně rostlé stromy.
Jen pozadu a zpátky.

Zrovna tak plují ostrovy naší mysli.
A vzdalují se mušince našich břehů.

Do žluté, syté mlhy.

Rak mlhu zvrací.

25. 2. 1994
Antonínu Nováčkovi

(Nebezpečné dny, 1996)


MALÁ NOČNÍ HUDBA

Mňouká ve mně unavené kotě,
když se obracím zleva na pravý bok.
Varhany mých plic
vyluzují vlezlou atonální hudbu.

Je-li toto výsledek mého úsilí,
pak s pánembohem.
Ale je to horší –
pískání plic nahradí ticho,
noc bez hudby a beze snů.

Mňouká ve mně unavené kotě.
Buďte laskavi k tomu,
kdo tu leží,
i když se nevzmohl na hymnus.

(Navštěvovat želvu, 2007)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist