Petr Skarlant


ZLATÁ KORUNA

Dávno rozpadlí
štětcem borovice hloubí oblohu.
Zmodrá žluť. Tak medově tlučou zvony z Koruny,

laň zastavila krok v údolí,
civí sem.
Práchniví víčka mnichů.

Stín štíhlé dívky vyráží
ze zarudlých kmenů pryskyřicí.
Doplní léto oblé čáry. Budu nejvíc sám.

Vánek ústí všech pofouká,
zas pod Kletí svíčky pampelišky.
Pelíšky mrtvých vidívám
v pohledu pod stinné stříšky.

Svítí zdi statků.
Tuhne touhou tvář.

(Vyřezávaný osel, 1969)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist