|
POMAZÁNÍ KRAJÍCŮ
Kluci koupáci, věčně jsme bývali pod vodou,
tam, kde je nejlépe slyšet
smrtelný skřehot ptačí lásky ke vzduchu.
Opáleni od těl žen,
věčně jsme na dekách obraceli
oslnivé listy, dny.
Břicha mručivě četla.
Babička o tom dobře věděla,
od rána topila v peci,
a ještě i mazala krajíce.
(Kdysi mívala sukně,
jako by soumrak rozlomil třešňový květ.
Děti jí potom do klína plakaly,
že musí umřít,
a některé hned.)
Bože rozbože,
trošku si na to vzpomněla.
(Volské oko, 1997)
|