Antonín Sova


ZAMYŠLENÍ

Zamyšlení stálo v mé duši jak měsíc nad jezery,
parodista dnů. Ocelově chladné ticho
zvučelo v drátech přepínajících dimenze mé bytosti
od jižních pólů až k severním, kde myšlenky zhasínaly.

Elegik, jenž se již vyplakal nejsmutnější písní,
bojovník, jenž nemoh zadržet dlaní smrtelné rány,
milenec zhnusený objetím po posledním triumfu pudů,
toť já jsem, v pustině života, v tupém zamyšlení.

Krev, kdysi elektrizovaná a prolnutá žhavostí slunce,
šumí teď tiše, kolujíc vychladlá v pozdních měsících,
v nichž dozrálo, co mohlo dozrát, a dokvetlo, co mohlo kvésti.

Zamyšlení stojí v mé duši jak měsíc nad jezery,
parodujíc mou touhu po velkých snech a budíc mou úzkost.
Mé srdce však, mozek můj hladoví, den ze dne, rok k roku.

(Vybouřené smutky, 1897)


SMUTNÁ VÁŠEŇ

Patří už jinému... Ale to láká
ke hříchu svést.
Západ se v krvavých záblescích smráká
nad temnem cest.

Ukradnout vášeň, již poznal jiný,
jenž netuší.
To horečné tajemství něčí viny
mít na duši.

Za nocí, za dnů co žádost hoří,
plá smyslů hra.
Kdos tělo již urval a duchu se koří
a láska zrá.

Poslouchat jednoho, s klidným čelem
se jeho zdát.
A druhého s vášní divokých šelem
milovat.

(Lyrika lásky a života, 1907)


TÍM PODZIM ZDÁ SE MLUVIT...

Tím podzim zdá se mluvit: zbarveným
divokým vírem pršícího listí.
Nějakým smutkem hlasu zbaveným,
umíš-li tajně čísti.

Znáš srdce mého ticho klamavé?
Nelže, ba není ironické.
Nuž, sáhni si naň: jak je krvavé.
A smutné jak a lidské.

(Ještě jednou se vrátíme, 1912)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist