Pavel Švanda


POPELEC

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
nedokážu Tě ani mlčet.
Sůl i hvězdy zvlhly.
Holovětve černě pro popelec.
Zato v parčíku na Šujanově náměstí
ve tmách výbojek
zcela věcně o věčné neprůhlednosti nebes
kosi
v tom tichu po havárii
rozprávějí.
Otče náš,
jenž jsi nám svěřil své jméno,
jsme unaveni k studu.

(Na obou březích, 1996)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist