Jiří Tomášek


/ / /

Zase mě tichý večer ukonejší,
zas padám pokorně do nirvány.
Láska je světlá, i ta nejtemnější.
To krásné vznikání, narůstání...

Znovu otvírám zaprášené oči,
vdechuju vůni omoklého křoví.
Tváře se ztrácejí, dál trvá milost Boží.
Jak ji nazvat? Učím se pojmosloví.


/ / /

Zasychá na mně tvůj pot,
tvá šťáva na mých rtech.
Zapálila sis trávu,
to voní vánoce.

Končí vteřina smíru,
padá mlha a tma.
Jenom to vlahé na nás
navždycky zasychá.

(Banalita, 1999)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist