Jan Marius Tomeš


KONEC KLUBKA ARIADNINA

Nemyslím na nit bezpečnou, znamenající: zpátky.
Na vnitřní stěnu slov pozorné prsty kladu
a nad prázdnem naslouchám, kam v zalykavém pádu
chtějí se vymknout času, z nějž povstaly – Jde vratký,

v obuvi příliš těžké pro naše krátké dny,
vlastní krok, nikdy nám zcela známý,
zoufale tápaje slepými ozvěnami,
kde v spleti sklepení se stěží lehce dní.

Tak klubko, zvláštní dar, mým rukám svěřené,
blíží se ke konci. Leč cesta neskončila.
Lépe tu zabloudit, než stát se stínem Čela,

jež, dokonalé, žhne v čistotě bezměrné
ne ze slov jen stvořeno. Přes jejich přesné hrany
též z toho pak, co za nimi se ještě tvrději brání.

(Staré zahrady, 1996)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist