Miloslav Topinka


AŽ DO RÁNA BÍLÉHO

V království heřmánku
zvon vyzvání
Zuzanu cikánku
zabili cikáni

Zesmutní obočí
zmlkne vrána
oči se orosí
Až do rána Až do rána

Neměli strpení
až skončí zpěv
co měsíc promění
v krev

Noc byla od světla
rozedrána
smrt oslepla
Až do rána Až do rána

(Utopír, 1969)


/ / /

Lokty kroumají, mezi koleny je chravo.
                                                Přílítají přástev-
níci. Křídla pod střechu. Zajdu mezi tam
rozjinud.
        Mezi zde a tam je smrt.         Až na kost.
                                                        Spíš na prsou,
kam mě oči nesou.                 Kotník kostěné vřeteno
trnaví.         Chloupky se schroulily do jamky
v podpaždí,                 dole do důlku
koudel.

                        Žebra v povětří, kosti v mojí řeči.
                                                Až po kolena.
Ohluchnu kde se mě dotýkáš.                 Čím
zachumlaně mlčím.         Zajdu mezi tam hloub.
Slova pokosena. Řeč se vymkla                 z kloubu.
                                Zbůhdarma rozmrouvám,
mluvím opouzdřené hrotky.                 Kosti srostly.
Spánky tiše         k prasknutí.                 Spíš
s kostí v klíně.         Strop se sesouvá.
Smrt seče slova, za rty         je zima. Tmouřím
prsty.
                                Teď už tam projdu očima.

Tady je pozdě.                         Tady jsem v hrobě.

(Krysí hnízdo, 1970)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist