Bogdan Trojak


/ / /

Tvé nitro – vytěžené rudohoří.
Krušný jsi.

K ránu pak drolívá se hlína
a nablízku snad není ani žádný bůh,
který by modeloval křehké nejapnosti
anebo z ptačí klíční kosti
ženu – zámečnici,
aby už nikdy nezůstal muž
dokořán.

(Kuním štětcem, 1996)


OLDŘICHŮV DVŮR

Mráz. Ve tmě ona
k tobě si lehá.
V podbříšku dopéká
bílý chleba.

Noc. Cosi rychlého
k sítům se slétlo.
Zobáky. Cvakání.
Drátěné světlo.

6. XII. 1997

(Pan Twardowski, 1998)


PŘEDMĚSTÍ

Kasařská temnota. Oči se užuž úží,
když víčka vypáčí bělavý dívčí nárt
křehký jak klenutí držené dosud skruží,
bílý jak střída hvězd drobená do mansard.

Jdeš za ní krabatě, rozostřen chvěním lýtek.
Srdce si tlukotem cestu vpřed proklestí...
Nejsi však jediný; i zvonař Měsíc vytek
do všech van s dešťovkou v zahradách předměstí.

(Jezernice, 2001)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist