NOČNÍ INTERMEZZO Potichu odejdu, potichu zmizím. Nepověz zítra, ach, nepověz cizím, že jsme si slovo vrátili! Ty budeš spát. A v koutečku u vrat jak žebrák bude tam duše má skuhrat: bože náš, lásku jsme ztratili! Pilíř vrat skloní se nade mnou tklivý – A měsíc zvědavě dolů sem civí, pes kdesi za humny zaštěká. Šel jsem tě poprosit, odcházím hladný – A z rána z lidí to nepozná žádný, že v noci zabili člověka. (Slavnosti večerní, 1923)