Vladimír Vokolek


/ / /

Jsem špatně hozený a nevím ani kým,
naříká kamínek, jenž padá ke dnu.
Špatný hod tolikrát si v jiných opravím,
co jich má tato hra, ale já zchudl v jednu.

Na žabku, lehkou náhodu, jsem asi těžký byl,
sotva si jednou poskočil, už padám ke dnu.
Měl hodně odvahy, ten kdo mě vymrštil
nebo dost kamínků, ale já smrt mám jednu.

(Hádání z vody, 1973s)


ZATÍMCO SPÍM

tajemnice mých snů zase překlepává
přes černou pásku do astrálních znaků
mé nečitelné rukopisy a já se hrozím
až mi při probuzení předloží k podpisu

svůj životopis

Závidím ptákům za nimiž se zavírá vzduch
závidím rybám za nimiž se zavírá voda
jenom já nejsem zajedno se svými tahy
jenom já nejsem a musím být načisto
přepsán přes černou pásku noci

(z antologie Na střepech volnosti, 1989e)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist