Petr Fabian: Texty

  • Mezery v soumraku / Patnáct zastavení
    soukromý novoroční tisk, Praha a Vlašim 2004


    I

    POMALÝ POHYB OČÍ
    za sklem vzduchu

    odkvetlé bezy
    rámování

    hodin
    na věži kostela
    propusť

    propusť kam


    II

    LESKLÁ ŘEKA CESTY
    pod kalným nebem
    se zvolna
    neúhybně stáčí: na břehu únavy
    stromy přidržující se
    zaklesnutými větvemi
    na druhém břehu tmavá
    zeleň tmy


    III

    ODCHOD LEJSKŮ
    večerní propustí
    stínové evokace pouště
    za plotem
    co je za plotem
    když před ním
    písek a vzduch
    karavany narážející
    do svého stínu
    vrženého na zpěv
    soumračných oktáv


    IV

    BEZVLÁDNÁ ÚSTA LISTŮ
    převracejících knihu
    pokušení nebe
    ticho
    bezezvuká hudba křídel
    dožadujících se anděla
    o kterém zaslechla
    jejich slova


    V

    NE UŽ SLOVA
    co je taženo
    pohyby dlaní
    – jen strnulé
    zněmění azurových úst
    ve večerním
    větru setrvačnosti
    osudu
    padající stěny


    VI

    OBRAZCOVÁ
    podivuhodnost světa
    ulpívající na rtech: zdalis
    pod ní vyslovován
    nebo jen opisován
    – a kdo a kým


    VII

    VE VĚTVÍCH
    unavený kos
    jako by podzim
    ne konec jara
    ale už horko
    horko zvedající
    mou a tvoji hlavu
    ze tmy
    k vyprázdněnému
    nebi obrazů
    unavených kosů


    VIII

    ZMIZELÝ REHEK
    v žebřinovém prázdnu
    dne
    bezeslovná řeč
    hodin odpočítávajících
    zanechané ticho
    přibližné sounáležitosti


    IX

    CESTA SUCHÝM STROMEM
    odcizovaného těla
    přestupná či nepřestupná náhoda
    vybavující si život
    jako hračku pohozenou dítětem
    do kouta kteréhosi já


    X

    PRŮNIK
    prachové zdánlivosti
    tělesného nebe
    – anděl
    na pahýlech křídel
    a přece napřažená
    ruka kata
    zvolna umdlévá
    v kresbě uhlem
    soumraku


    XI

    STUDENÉ SVĚTLO
    propadávající banálností okna
    v přibližnou nesmrtelnost
    pohledem do železných tyčí
    hlas
    ozývá se za nimi
    kde nikdo není
    nebo to předstírá


    XII

    VEČER ZATEMŇUJE SVĚTLO
    zvíře
    je ti blíž
    než nebesa a na nebesích luna
    oko a obolos


    XIII

    MIZENÍ DO ČASU
    usekávající z věčnosti
    hodiny v těle –
    – koncertuješ luně
    rok od roku ostřeji
    a nízko vyřezané
    ve znamení
    málem už na dveřích
    zavěšené kose


    XIV

    PTÁK DOPOČETL NEBE
    pěti peněz
    tmy
    vzduch
    nad hnízdem kuna
    a luna


    XV

    SÁM
    tohoto jména kdosi
    za sebou se vlekoucí

    nízké šlehající slunce
    do noci

    do noci daleko je


    Bukovina u Čisté a Vlašim, 2002–2003




    Petr Fabian, 2001-2017
    p.fabian@seznam.cz

    Dům mezi okny (2001) / Lomová pole (2002) / Třináct měsíců (PF 2004) / Patnáct zastavení (PF 2005) /
    Bludná domů (2005) / Přibližné odlehlosti (2006) / Třináct měsíců II (PF 2007) / Devět osmin (PF 2009)

    Texty – úvodní strana

    http://www.petr-fabian.cz
    TOPlist TOPlist