Petr Fabian: Texty

  • Mezery v soumraku / Třináct měsíců II
    soukromý novoroční tisk, Vlašim 2006


    I (DVŮR NA ŠTĚPÁNA I)

    Sníh lezoucí had
    chlad vteřinová vůně
    konvent konve tůně nastydla
    nestonej stůně

    u zrcadla unavené vody
    se rozpouštějí oči převozníka leklé
    hledí mysli ze stodoly
    led v Léthé led v Léthé

    prosinec 2001, Vlašim


    II

    Do tmy se vzdalující mlčení
    jak socha strnulá
    přítomnost zvnějšku odsouvaná sebezahlcující
    hrůzou minula

    krajina vnitřním tlakem zkázy
    se přes neviditelné vrstvy překládá
    a to co sleduješ je její křivolaké
    ztenčení na smrt skrytí na drama

    prosinec 2001, do Březiny


    III

    Večerní světy vrstvící se u prahu
    domu v němž nebydlí ti kdo jsou vyslovováni
    s přízvukem prozrazujícím provinčnost nebe
    jehož zdi ohmatáváš pohyblivou myslí soumraku

    bez událostí     jehož zdi     sotva by slyšeli kdyby vyvolána byla
    jejich jména znamenající díl vzdálenějšího znaku
    v jazyce já     vyprazdňovaného pohledem který nezachytí
    v nesrozumitelné řeči významů o co vlastně žádáš – o soud?

    červen 2005, Bukovina u Čisté


    IV

    Stále se vzdalující čas
    zdůvěrněné zakázané
    město v mlze     rozpuštěný vlas
    v louhu noci tiše touha vstane

    a jde     bratříčku nezavřel jsi
    vrátka     slyšíš čišet šum
    křídel krve     ranami čistíš přeci
    starých ran nezacelitelnou výměru

    březen 2003, Vlašim


    V

    Krajina s kamenolomem
    papírové stromy tuší chybějící soumrak
    být tu, našel bys slova
    která světlo nedokáže oddělit

    ale co se slovy která nezaznamenáš
    zmiňuješ aspoň víru ve svědectví
    před někým, kdo mu neporozumí
    a vydá se objevit tento pohled na kamenolom?

    duben 2005, nad Bílkovicemi


    VI

    Mysli na slunce
    co nevidět bude tu soumrak
    a noc vyklove holubíma očima
    obraz gotického dravce v hrsti osamění

    Pane na tmu pomysli v té tmě
    co nevidět bude tu příští jas
    a kde jsi vězni okna prolomil
    smrt tě předstihla

    květen 2004, Nice


    VII

    Zalétá prázdnem večera odkudsi volání zvonů
    vzduchové zdi se nad světy temněji napřimují
    hlas-pták jenž vše překřičet jme se jak vítr do ostrovů
    naráží tlumeně z obzorů vlny jen plují

    Marně se po noži natáhne jizvená ruka Ostrovy?
    melancholie soumraku rozhodí triumfálně chlad
    a pohledu zbývajícího mála dne přes pusté ráhnoví
    nahořklou stopu dálek v cestě zanechá

    červen 2004, Bukovina u Čisté


    VIII

    Tvary věcí zaceluje déšť
    obrysy vyvstávají očím ostřejší a přesné
    kterým očím? toho kdo jde za sklem
    nastavit zrcadlo řeky svrženému druhu?

    Bez peněz, křepelky odlétly
    nebo odešly a za zdí překvapivého nebe
    loutkový anděl otáčí se hroze prstem
    na důsažnosti výčitky, která je z výšky směšná

    červen 2004, Bukovina u Čisté


    IX (STÁRNOUCÍ LOT V ZÁŘÍ)

    Hodiny sloupcovitých odlučností čedičových
    zahrad     vidím     mnoho černé málo
    tmy     dny mezi domovy
    a jako korálky se navlékají na drát

    hodiny řádkovitých slučivostí solných
    údolí     kamenů pokládaných
    v jasu Bože     scházím na terasu
    k tobě ohlížet se jako za solí

    srpen 2001, Nové Hutě


    X

    Krokům v listech nasloucháš
    a za tím vším mít ještě padající ty
    vzdálené říjen listopad
    zima poklizené dny

    to co se končí co nezačíná
    kopí pod parketem jako shnilé
    seno hvězd Pane říjen zima
    příliv noci drží na stavidle

    říjen 2001, u obory za Vlašimí


    XI

    Konec listopadu     v těchto místech
    je to nejveselejší měsíc     rozpustilá obraznost
    kreslí světlem do tmy na okenních sklech
    znamení tomu     jenž projíždí

    dálku     zvenčí ukotvený stěžni hrušní
    ve voliéře vzduchu protivný pohyb
    vyruší ho z událostí     co bylo
    padající zadrátované slunce     břicho anděla

    říjen 2004, Vlašim


    XII (ZIMA NA LORETĚ)

    Krev střídmě mazlí mráz
    v hoři z kamení hoře z prken plout
    kraj světa strženého zaživa
    neslyší koně přejít zalehnout

    koně bílí koníčkové
    pročpak vracíte se jaká odveta
    z břicha rozpáraného vám nad krchovem
    zpustlým peří pegasů rve něžná Loreta

    prosinec 2001, Vlašim


    XIII (DVŮR NA ŠTĚPÁNA II)

    Stálý pohyb věcí nablízku
    říkáš smrti jíž se nezastavují
    ale strnule mokvají břehy papírového penízku
    do vody shodili do vody shazují

    chceš-li dětinský u dna vzduchu Cháron
    zítřka svázaný je potopený člun
    od vrat ke stodole ztichlou požehnanou
    mrazivou pluje pastvinou

    prosinec 2001, Vlašim




    Petr Fabian, 2001-2017
    p.fabian@seznam.cz

    Dům mezi okny (2001) / Lomová pole (2002) / Třináct měsíců (PF 2004) / Patnáct zastavení (PF 2005) /
    Bludná domů (2005) / Přibližné odlehlosti (2006) / Třináct měsíců II (PF 2007) / Devět osmin (PF 2009)

    Texty – úvodní strana

    http://www.petr-fabian.cz
    TOPlist TOPlist