PODZIM Rozhnědlá cesta jak opilá k obzoru vleče se, už soumrak. Pás okrů tmavne. – Ta zkusila. –, zaslechneš ženy. V dusných chlévech rozetlé dýně. – Ještě mladá. –, kouřící muži, žlutý dým, pták z pole vytřepl se, padá: Řeč došla – každý jinam – k svým...
	NESMRTELKY                                Bývá to v říjnu.                                Ještě za tmy. Kdosi je k honu přibírán a dobře střelen po hlasitém poli.                V nejtišším květu                slaměnky lámou na farském –                poslední žír.
	ŽENA BLIŽNÍHO – Dnes ano? – Ne. – Kdo jsi? – Klikatý vítr v okně, z návsi svíravé světlo, v hrůze dvůr. Svléká se: – Zhasni. – Lije. Pohnou se dveře. Vstává. Pelest, stůl, tápe, rozsvítí: z třešní se vrací její desetiletý, je pozdě, jde si pro bití. (Ochoz, 1994)

ZATMY 1. Nad čtvrtí půlnoc. V hlavách postele nástěnné uřezané tělo. Odbíjí. – Ustel. – Ne. – Co ti je? – Rozhovor zhasne dřív –. Tma neúplná, vynechávající, nepřesná. Let můry stromem dokroužen, opraven větrem. Náhlým. Ke stěně ruce. Nedosáhly. – Nejsi, jak bývals. – Kdy? –

NOČNÍ KRAJINA – Slyšíš to dítě? – To jsou kočky. – Ne. – Nad stolem tvář, únavou dlouhé oči, na žlutých prknech temně rudý plát. – Přiložils? – Ano. – Poslouchej, teď zas. – Ovály stromů ve svahu. Zelená tma tlačí se na tabule skla. Naléhá na strom strom, štít na štít, obrys na obrys: – Povol mi, ustup! – K listu list prosebně láme ruce. – Poslouchej, musíš, neustává. Zamkl jsi? – Ano. – Nad stolem o spánek škrtá padající hlava. – Slyšíš to dítě? – Ne. – (Mezi oknem, stolem a postelí, 1996)

/ / / Tak brzy podzim. Nečas, čina. Sedřená záda slunečnic. A podlitiny psího vína na chatách, v žebrech okenic. Vodnaté zahrady, ty kysny s napitou růží v záňadří si minutový srpen vysní, si ještě léto opatří, ale pak ztěžka, dýchavičně zabalí stůl do černých plen a plachta na promoklé pryčně to všechno tiše odmávne. září 1995 (Polní práce, 1998)

PRAHA – BERLÍN Vnitrozemím, daleko od všech břehů, co nejdál od pláží a ryb, s očima zapíchlýma v polním sněhu, v kraji bez ozářených míst. Les okno zatáhne, v příšeří zdá se ti, že mapa na stehnech se rozsvítila. Jíš chleba se šunkou. A dole u trati očima hledáš mrtvá ženská těla. 10/4/1998 (Needle-book, 2003)