SLAVÍK Měsíc a mlha zatopily sad a všechna ano proměnily v snad, trčící kmeny rozechvěly strunou, mlhu mhou měsíc křtí, mha měsíc lunou, měkká dlaň vody po listoví hraje a zdi se sklánějí jak úbočí: tak vidí háje slavík, umíraje když bílá blanka tmy mu klesá přes oči.
	NÁPIS NA POVALENÁ BOŽÍ MUKA Jaroslavu Seifertovi Sloupečku Boží! Sotva v úhlu cest tě svrhli s podezdívky, místo tebe neviditelný anděl určen jest, aby tu stál a podepíral nebe. Nebe? Či zem? Když duše reznou, když bezčasé věčnému se pošklebuje, sloupečku Boží! co má k pádu blíž? Co, Bože, víc tvá muka potřebuje? 1975 (Dvacet tři patnáct, 1979s)