KAVALÍR Bych sladce spal, máť rozmilá, když první zoubek rost mi, vždy chrastítkem mi chrastila a já jí zase kostmi. Pak učitel mi ukládal úkoly, bůhví k čemu, já však se ukládati jal hned o život zas jemu. Tak byl jsem v žití vždycky svůj jak u mužů, tak u žen, a budu radši kydat hnůj, než zůstat něco dlužen. Však až mě zchvátí smrti vír, zas přijde si svět na své, neb rozený jsem kavalír, já vezmu jenom zasvé!