/ / / přese všechno zůstáváš uzavřen: ne před tím co přichází ale proti tomu co čeká zasuté v tobě ještě jsi nepromluvil a už v nesrozumitelném jazyce ticho nepřeložitelné mlčení o dvou koncích 13. 11. 1987

/ / / několik opracovaných kvádrů na pozadí šedivého skalního masivu a dech z vědychtivých úst který rozežírá listy mramorových knih několik přelomených sloupů proti neplodnému otvoru nebe namísto čeho? několik náhodných gest jimiž mluvíš přímo s tím kdo tu není a strom se stopami lásky v kůře stojící v pozadí jako by rostl z jiných časů: ale proč by se i na něm nemohl někdo oběsit? 17. 11. 1987 (Samospád samoty, 1998)

/ / / červené se nevznáší: bílé nepadá: modré chce vzhůru: černé strnulo v půli cesty: odkud lze ještě přidat aby svícen vzplál barvy zjasněly: pohyb byl ukončen a ticho udeřilo do krunýře řeči a navždy přeťalo řetěz slov: ztiš se nedovedeš-li zmlknout do souzvuku s nevyslovitelným (Ze dna na den, 2003)