|
SILICE
křenu kopr – tak povahy tu trčí
v blízku, vrostlé, plné žahajících silic
jsi-li
osiko, také tak k větru, k pojímání smrčin?
palčivost, oči slzí nad šťávami
člověk, česnek
obojí zamává mi
než nad posledním řezem hlesne
kruh nekončí, z něj nelze, do něj nemožno
jen nocí bezbožnou
lze skrýt jej
ty, palčivosti, svou dlaní dnes mě neuvítej
dnes nepřespím
a nejen s tebou, nejen s tvým
(Stínohrad, 2008)
|
