Zbyněk Havlíček


B E R E N I K A   vystoupila z leknínového jezírka
Aby se převlékla do Něčeho-Něčeho
Viděl jsem pak už jen neznámou ženu
Anticky krásnou
V březovém háji cestou ze stadionu
Doma se bude hádat s manželem
On chce život s paspartou a s pojištěním
Vysedávat denně alespoň hodinu v malovaném kočáře
Na korze
Udržovat zdání splavnosti řek
Citové navigace
Jít k smrti organizovaně a se zpěvem
Naposledy salutovat
Prkenný úsměv prolezlý červotoči
A ona si sbírá sasanky
Průsvitná tak úžasně až se sama stane sasankou
Ležím přišpendlen v koupacím plášti počítám pulzy a gama toxicity
Co všechno vyplavuje láska a poesie
Inspirace je oním stavem spánku jehož básní je sen
Jednou si budem dopřávat umělá básnická deliria
Pro život plastický alespoň jako bedna
Pestrý alespoň jako ledňáček
A vzrušující alespoň jako nahá ňadra pod nimiž taje sníh

(Otevřít po mé smrti, 1994)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist