ZEM, Z NÍŽ JSME VYŠLI Zem, z níž jsme vyšli, je nejkrásnější a nic na ní není. Oči mé mladosti ji věnčí, má krev tam teče. Skřivan, jenž se tam z brázdy zdvih a zpívá, je květen mého srdce. A večer já jsem to, jenž pokrývám tu zem, já píseň cvrčků. Neplaš milence na mezích, lunu v travách, křepelku polekanou. Sladký stín spánku na mě poprchává z tvých hvězd, z tvých topolů a lip. (Struny ve větru, 1927)

UBÝVÁ MĚSÍCE Nad ohněm s kytarou milostná píseň zní, čas rybář loví z vln koupající se nebe. Slyšíš tu písničku, mladou a prastarou? Ubývá měsíce tak jako mne a tebe. (Tiché poselství, 1936)