|
MÁG
(Bohumile Grögerové)
Jasného mrazivého
dne prosincového
slunce již loučilo se
se zemí
Sleigh
unaveně bujní hřebci táhli
Odrazem bělostného sněhu
ozářené máry
plynuly tiše
v rukou
nebes modravých
a smutný vězeň takto mluvil k nim
Ó stíny rozplynulé
stíny modra nebe
vy truchlenci jež
roztruchlivše sebe
co ramenem tajemným
zemi objímáte
vás já jsem zvolil
posly
mezi všemi
Tam na své pouti
pozdravujte zemi
Nesmírně cesta krásná
okraj propasti
ažúrovala
Obrovské vrstvy
sněhů
Pane!
prosím Tě
čehokoli mne zbav
jenom nechej mi něhu
nezbav mě něhy
Hi hi!
che ché!
cha chá!
Hynkova Lori
kalhotky zakrvácené
v Labi máchá
(Magorova vanitas, 1999)
|
