ABY ZAHYNULO Přijde večer a hostinský se důvěrně nakloní k uchu místního učitele a řekne: Dnes vyhrabal čtyři díry, poznám to podle piv, měl čtyři dnes, lidé od jeho řemesla obyčejně silně pijí, lidé od jeho řemesla sedávají sami a pravidelně mlčí, co víme my o mlčení? co víme my o smrti? myslíme, že nenávidíme, myslíme, že milujeme, a zatím je to jen výsměch hvězdám těla muže nebo těla ženy, co víme my o hvězdách? co víme my o smrti? on se s nimi dorozumívá lehce, má krásný baryton a zná všechny myšlenky hlíny, zná oči nočních ptáků, rozumí rose a hloubá s ní o vyprahlé trávě, miluje stromy stejnou odvahou jako zdi, lidé od jeho řemesla milují samotu, tu plavovlasou tygřici s velikým krásným okem místo úst, mrtvých vyzvědačku, živých svůdkyni, ledovou jak vdoví postel; a místní učitel bude dlouho pokyvovat hlavou a posléze odvětí: Zakažte synovi psát básně nebo z něho bude darmošlap. (Limb a jiné básně, 1945)

VEČER Okna se vzpínají Za stoly usedá večer Lampy kvetou A v obnažených zdech se tančí Hudba prchá kolem domů Na řeku se snáší hvězdný déšť Pár milenců Nakoupivší u párkaře Líbající se za každým soustem Míří na Karlák Víly nakloněné přes zábradlí Plivají na hladinu A počítají (Náhodný svědek, 1937-47, 1964)

LIDÉ A VĚCI VĚCI A LIDÉ IV Stařec                leží jako kus dřeva k nerozeznání od vlhké zeleně povlaku peřiny                         jen ruka občas jako raněný pták se vznese ke zkornatělým rtům Nabere chrchel a vrací se                Těžká slina padá „Mařenko pojď mi odhánět mouchy!“ Prádelní hrnec zabírá celou plotnu a vybafuje na zčernalý strop Necky uprostřed světnice na podlaze                         dítě přilepuje slinami hlavu koníčkovi (Prométheova játra, 1950-, 1985e, 1990)

	/ / / Chceš-li uskutečnit něco nového Čekej nařčení z pošetilosti a bláznovství Nechtěj aby se zdálo že něčemu rozumíš Že máš jasný a přesný cíl A bude-li se někomu zdát Zvláště zastánci starého Že na tom co činíš něco je Nedůvěřuj si Není snadné zachovat poezii ve shodě s nevídaným A obohatit ji novým řádem Ale když ses rozhodl dbát o své Je naprosto nutné nedbat o jiné
	/ / / Píšeš-li něco o čem jsi přesvědčen že má být napsáno Neobávej se že ti může někdo zcizit formu thema                                                 nebo samo tajemství básně Může-li se stát něco takového Nestála forma thema ani tajemství za to aby oblékly purpur veršů (Nový epiktet, 1968)