Josef Kroutvor


FRAGMENTY

Zasklená bílá veranda, kde se dříve podával čaj s brusinkovým koláčem, se proměnila ve skladiště starých židlí a rozlámaných věšáků. Bílý nátěr se odlupuje od nábytku a stáčí do malých ruliček. Vespod jsou již vidět zčernalá vlákna dřevěné kostry.
Na verandě kvete muškát. Z malého květináče křivolace vyráží vzhůru slabý kmínek, který ohýbá těžká palice nafialovělých květů, až hrozí prasknutí. Zvůle krásy se snaží ovládnout prostor: krása se odděluje od opory.


PAPÍROVÝ KLUZÁK

Prostor je výmysl osamění, dobře si toho povšimněte!
Můj pokoj zarůstají vysoké trávy. Kořínky žíznivě táhnou zelený líh. Prostor se zaplňuje věčným šumotem přílivu a odlivu. Stébla praskají, zvuky klíčení, růstu a zrání prostupují stěnou.
Lehký průvan rozčeří všechny kouty a naplní krychli mnohoznačným pohybem. Krajina přeludů a plevelů nekončí nikde. Do omrzení opakuje tapeta svůj vzor.
Prostor vyžaduje samotu a soustředění. Dostavuje se nečekaná iluze a s ní i nečekaná závrať. Osamělosti vždycky narůstají křídla.
Stojím na kopci, zesláblý po dětské nemoci. Úzkostlivě tajím dech a čekám. Bez velké námahy stačí položit papírový kluzák do větrného proudu.
Jako ve snu, nekladu téměř žádný odpor. Podvoluji se a vzpomínám. Okno je dokořán otevřené, do pokoje proudí vlažný vzduch. Proud mlčení mě unáší mezi slovy.

(Pouštění papírových draků, 2002)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist