HROBY Čas přešel, zrak zůstal, na rýči uschla hlína, je na kámen, o nic se nestaráš, po mé náruči nebude jiná, i ti mrtví tobě zestárli, jen si potom poruč, naproti hubené knoty v lampách, hubená zápěstí, která neudržíš, která se vykroutí, naproti nás rezivěl okap, z paseky se všichni vraceli, všechny tam čeká zakouřená postel. (Trojlodí Jakuba, 1996)