|
DVEŘE V PŘÍTMÍ
V jizby mé průsvitném šeře,
kde oheň záhy zahyne,
dveře jsou rudé a stinné,
živé jsou v listopadu dveře.
Jsou bledé jako dnové příští,
děs do mysli z nich procitá.
Stránka to, krví politá,
z níž slova jaká slova prýští?
Přízraku z popela a lávy,
smí na tě patřit bez obavy
jen kočky oči, žluté oči,
okénka jam a sklepení,
kde občas lucerna poskočí,
s níž bloudí zloději a šílení.
(Dveře v přítmí, 1947)
|