DVEŘE V PŘÍTMÍ V jizby mé průsvitném šeře, kde oheň záhy zahyne, dveře jsou rudé a stinné, živé jsou v listopadu dveře. Jsou bledé jako dnové příští, děs do mysli z nich procitá. Stránka to, krví politá, z níž slova – jaká slova – prýští? Přízraku z popela a lávy, smí na tě patřit bez obavy jen kočky oči, žluté oči, okénka jam a sklepení, kde občas lucerna poskočí, s níž bloudí zloději a šílení. (Dveře v přítmí, 1947)