Karel Šebek


/ / /

Je vítr Tvé vlasy vlají
jako pirátská vlajka
den odezněl jako zvon
je čas loupit
nevinná srdce dívek a duhu nad nimi
je čas se vrátit
do nekonečna pekla které nikdy neodezní
obrovská matčina ústa
a draví ptáci kteří z nich vylétají
aby mi vyklovali vnitřnosti
mně železnému rytíři
který vyhrál bitvu
nad lučním koníkem
a vším co se mi postavilo do cesty
písečné přesypy hrady z kostek
Tvůj dech mne smetává z těchto míst
do kraje kde si děti hrají se lvy
a kde lze políbit žraloka
máš tolik jmen
a přece jsi bezejmenná
znám Tě líp než zimu která přichází
jsi skrytá ve vločkách které mi roztávají na dlani
když se objevíš slepí prohlédnou a vidomí oslepnou a pak je pořád tma


/ / /

Pád předchází pýchu
a špičky bot svého majitele
v zcela bezvýchodné situaci
kdy už nikdo nevychází a nic nezachází
ani slunce ani žádný z lidí hvězdy měsíc zvířata
a v tomto propastném tichu
je slyšet hudbu propastného ticha
jak melodii padajících domů nebo jazz bouře
a dívat se příliš dlouho do prázdných hrnků tvých očí
je nebezpečnější než pohlazení škorpiona
ale jsi moje sestra a vlajka tvé podprsenky signalizuje incest a noc
i s celým svým náboženstvím pod lekníny sukní
hle bída má semišové rukavice
hle noc je bílá jak čerstvá jinovatka
a já ti mohu nabídnout jen drogu textu
v kterém by mělo být všechno peklo světa
lucerna obchází náměstí
a fialové kruhy ve vodě mizí nad utopenou
a v hledišti několika okolních oken
vidím jedinou můru
starou a nešťastnou jako je svět

(Dívej se do tmy, je tak barevná, 1996)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist