|
/ / /
A co teď, kčertu!
Chromý a o berlích
jsem na konci svých cest,
svých zmatků, bludů, trapných zbabělostí.
Polštářek z hoblovaček
už mám povlečen
a někde blízko cítím ostrý pach
černého laku.
Tolikrát jsem si hrával se slovy,
když psal jsem o smrti.
Papíru už jsem popsal dost,
teď ji mám za dveřmi.
A zaklínám svou noc, která se přibližuje.
Ať jasmínová pleť,
která je vykroužena dlaněmi,
oběma najednou,
nerozplývá se příliš překotně,
a ať se skloní níž, hebká a vlahá,
ať září, ať –
Ale škoda slov!
(Koncert na ostrově, 1965)
|
