|
LED
Dny přimrazené Božím pohledem,
sebevíc zadýchávej je.
Přísná modř, zmrazky, řeka pod ledem.
A labutě
jak závěje.
I na mne dýchej, drž mě v loktech, tři
mi prsty ztuhlé... Zklamu tě?,
mám úzkost: na-kost-mráz... Až povětří
povolilo.
To labutě!
Mou skrytou horečku? Svůj teplý hřad
navětřily? Proč otálet,
vmžiku se v hejnech navzájem šly hřát,
a kde se shlukly,
roztál led.
(Světlohry, 1996)
|