ZŘÍCENINOVÝ MRAMOR Nezůstal kámen na kameni. Jen žáby sedící na prameni kvákají nad tou marností. A vítr vane do kostí líbivou melodií. Čí psi tak teskně vyjí ve stopách vzdáleného rána? Dnešní hra zůstane nedohrána a karty osudu zas prázdně o stůl plesknou. Čí oči se touhou lesknou v matné srsti noci? Poslední kámen bez pomoci klesá do svého zřícení. Jako do hrobu. Podívej! Rychle! Ten kámen má tvou podobu. (Zříceninový mramor, výbor 1971-95, 1996)