Karel Zlín


TAK JAKO MASO ZDRHOVANÉ

Tak jako maso zdrhované
smyčkou, vše uvnitř promodrá.
Hledej svou tvář v tom, co zde vane,
když končí započatá hra.

Na máry kryté zmrzlým prádlem
padá list. Co chce rozestlat?
Sen jako pavouk za zrcadlem
tím, co zde chytí, bude zrát.

8. XI. 1966


TO JE TA CHVÍLE

To je ta chvíle, kdy se kámen dere
vanoucí tříští, dlouhým svítáním.
Zeď zpívá svoje miserere,
ty schýlen spolu s ní.

Hluboko ukryt nikdo neodpoví.
Věc věci přiblížena umlká.
Tiše se sesedají krovy.
Pavouk tká.

6. III. 1966


NAVEČER

Navečer
mezi náhrobky morového hřbitova
přiklekne k rovu močící žena.
Kolem kamenných andělů vleče se mrzák.
Mrchožrouti
září ve spadaném listí
a z vysokých oken opuštěného domu
na protější stráni
vyhlížejí stařeny.
Ramena
už teď jako by se chvěla
pod příštími nárazy.
Vždyť objeví-li se v zákrutu mezi keři kočár,
bude to jen proto, aby vozka,
popotahující uzdu lišejníkovým koníkům,
naposledy roztřásl
čísi pouhé maso.

9. VIII. 1965

(Hledán, 1969)


DŮM DRUHÝCH

Tiché volání, zastřený hlas, který zde zní,
doprovázíš šepotem.
„To zde je dům druhých,“ říkáš
a přistupuješ k oknu. Víš:
vše, co ti patří, jsi svěřil pohledu
objímajícímu obzor.

Charenton, 20.00, 12. VIII. 1977


MILENCI

Vedle hřbitova vepřinec.
Červy rozvazovaný měšec pohlaví.
Pot na kostech, nasáklých černým kvasem, ještě vře.
Už jenom zápis v mase o ní vypráví.

Sloupnuta z čela, kůže lbi
přes otevřené oči visí.
Domilováno: na skoby
pohledů prázdných svou tvář zavěsil jsi.

Praha, 19. III. 1970

(Dům druhých, 1979e)

@

Vrh křídel
antologie české poezie
TOPlist TOPlist