Zbyněk Havlíček   (1922–1969) B E R E N I K A   vystoupila z leknínového jezírka Aby se převlékla do Něčeho-Něčeho Viděl jsem pak už jen neznámou ženu Anticky krásnou V březovém háji cestou ze stadionu Doma se bude hádat s manželem On chce život s paspartou a s pojištěním Vysedávat denně alespoň hodinu v malovaném kočáře Na korze Udržovat zdání splavnosti řek Citové navigace Jít k smrti organizovaně a se zpěvem Naposledy salutovat Prkenný úsměv prolezlý červotoči A ona si sbírá sasanky Průsvitná tak úžasně až se sama stane sasankou Ležím přišpendlen v koupacím plášti počítám pulzy a gama toxicity Co všechno vyplavuje láska a poesie Inspirace je oním stavem spánku jehož básní je sen Jednou si budem dopřávat umělá básnická deliria Pro život plastický alespoň jako bedna Pestrý alespoň jako ledňáček A vzrušující alespoň jako nahá ňadra pod nimiž taje sníh (Otevřít po mé smrti, 1994)