|
Věra Linhartová (1938)
/ / /
Márnice předpokoj hrobu To pro nikoho tká
aksamitový plášť Za nikým ohlíží se nazpátek
Rty k řeči otvírá již čirý vzduch smí slyšet
k pustému mluví stínu vzcházejícímu z prázdné
ebenové truhly Šero a tma pak každý její křik
tlumí už předem Spletí divých čar
kamsi teď pospíchá jen kam už zapomněla
a zpívá si: Můj pán můj hrob Svou smrt už mám
(Ianus tří tváří, 1993)
| |
