Jan Vladislav   (1923–2009) BAUDELAIRE V BRUSELU U velkého zrcadla, květen 1864. Každé ráno aspoň řádek o tom podstatném, i kdyby to byly jen ty jásavé svícny kaštanů před okny. Ale než jsem se stačil vrátit, otloukl je za jedinou noc déšť. Rok co rok si slibuji, že se na ně budu dívat celý večer, jako by to mělo být už naposled; a zase z nich zbyl jen špinavý, narůžovělý sníh v trávě. Ráno jej zametl vítr. Pár plátků ulpělo na okně, jako by se ptaly, co tady vlastně hledám. A proč se pořád ještě namáhám, když už nemám žádnou vyhlídku. Odpovídám: sám pro sebe, pro své vnitřní uspokojení, pro tu zvláštní svobodu bez jakékoli naděje. (Sny a malé básně v próze, 1981-1997, 1998)